Antilopa Derbyho

Antilopa Derbyho je největší africkou antilopou. Samci dosahují kohoutkové výšky až 180 cm a hmotnosti kolem 1 000 kg. V Africe žijí dva poddruhy antilopy Derbyho a jeden z nich T. d. derbianus, je kriticky ohrožený vyhubením.

Tyto poddruhy, které jsou dosud rozlišovány pouze na základě morfologických odlišností. Západní poddruhTaurotragus derbianus derbianus (Gray, 1847) je charakterizován menší velikostí, tmavším zbarvením a větším počtem pruhů (cca 15). Východní poddruhTaurotragus derbianus gigas (Heuglin, 1863) je větší, pískově zbarvený a jedinci mají v průměru pouze 12 pruhů na každém boku (Dorst and Dandelot 1970; Kingdon 1982; 1997; Ruggiero 1990).

Počty antilop Derbyho v Africe

Tento poddruh antilopy Derbyho už totiž ve volné přírodě pouze přežívá. Podle odhadů v celé Africe zbývá už pouze kolem 100 až 200 zvířat.

Tuto obrovskou antilopu najdeme už jen v národním parku Niokolo Koba v Senegalu a v rezervacích Bandia a Fathala, kde probíhá záchranný program za účasti českého sdružení Derbianus CSAW o.s., kteří v Senegalu odvádí neocenitelnou práci.

Tragelaphus derbianus derbianus (Giant Eland)

Druhý poddruh T. d. gigas je na tom výrazně lépe, ale jeho počty jsou také velmi nízké a odhadují se na 15 000 - 20 000 jedinců.

Areál rozšíření antilopy Derbyho. Najdeme ji pouze v těchto oblastech.

Hrozby

pytlačení
fragmentace a ztráta původního habitatu
trofejní lov

Zajímavosti

Zatímco početnější východní poddruh je chován v několika zoologických zahradách v USA a Jihoafrické Republice (ISIS, 2010), západní poddruh mimo Senegal nenajdeme. Vzhledem k vysokému stupni ohrožení byl pro západní poddruh zaveden záchranný program, na němž se kromě senegalské strany podílí pouze Česká Republika. Několik jedinců odchycených v roce 2000 z volné přírody (NPNK) bylo umístěno do ochranných obor v rezervacích Bandia a Fathala, kde probíhá jejich úspěšné rozmnožování. Tým Institutu tropů a subtropů České zemědělské univerzity v Praze řídí oborový chov těchto antilop a vede jejich plemennou knihu (Koláčková et al., 2009 a 2010, Giant eland Conservation, 2010).