Lov pro trofeje nebo chcete-li trofejní lov, je lidská záliba, která nemá v živočišné říši obdoby. Většina lidí si myslí, že je to záležitost, která už do dnešní doby nepatří. Bohužel ale opak je pravdou a stále víc a víc lidí mu propadá.

Lovy v Africe

Pro dnešní „moderní lovce“ je takový lov zároveň zábavou i adrenalinem. S výsledkem se pak chlubí mezi svými známými, kteří ovšem většinou nemají ani potuchu jak takový lov ve skutečnosti probíhá a tak tyto „lovce“ považují za odvážné „hrdiny“. Samotným aktérům to samozřejmě dělá dobře. Jedním z účelů tohoto lovu je totiž snaha posílit si svoje ego a prestiž, mezi podobně „postiženými“ jedinci našeho druhu.

Protože se houfně množí dotazy na to, jestli lovci trofejí jedí zabitá zvířata, tak tvrdíme, že téměř 100% lovů není prováděno kvůli masu, ale kvůli trofeji. Maso je tedy pouze vedlejším produktem, na který se "lovci" vymlouvají. Lovci trofejí někdy jedí zvířata, která zabijí, ale maso si domů většinou nevozí z více důvodů (např. cena za dopravu zpět domů, přísné veterinární předpisy, cena masa za 1kg je často více jak 10 000 kč, atd.).
Nelze tedy srovnávat zahraniční trofejní lovy, zejména v Africe a Americe, s lovy našich myslivců.
Na rozdíl od českých myslivců, kteří musí k vykonávání myslivosti složit několik zkoušek, musí umět střílet a znát život zvířat, tak jediný nutný požadavek pro lovy v Africe je dostatek peněz na účtu.
Nemusíte umět nic, nemusíte umět střílet, nemusíte mít ani zbraň, můžete být i na vozíku nebo můžete být i 3leté dítě, i ty v Africe "loví". Tohle vše je umožněno také díky našim politikům, kteří nemají zájem nic měnit, protože někteří z nich jezdí také zabíjet.
Na fotkách a videích, která najdete níž v tomto článku je jasně vidět, že jde o vraždění a zabíjení zvířat pro zábavu. Tito "lidé" to můžou skrývat pod jakkoli vznešená slova o regulovaném odstřelu anebo o lovu divoké zvěře. Pořád to zůstane pouhým vražděním nevinných zvířat, pro zábavu několika dementně smýšlejících jedinců, kteří by měli zápasit spíše sami se sebou, než s těmito krásnými zvířaty.

Tyto lidi můžeme rozdělit na několik skupin. Jedni to dělají pouze pro to, aby ohromili ostatní. Druzí proto, že rádi zabíjí. Omlouvají to tím, že lov je pro člověka už po tisíce let přirozený. Zapomínají však na to, že lov pro člověka sice přirozený byl, ale byl to lov kvůli obživě, a ne pro trofeje. A co je nejdůležitější, tak naši předkové neměli ani zdaleka takové zbraně, jakými dnes disponují tito novodobí „hrdinové“.

Morálka, etika, soucit a zdravý rozum, jsou u "lovců" jednoduše nahrazeny chamtivostí, bezcitností, neznalostí (hloupostí), hledáním zábavy, touhou zabíjet a hladit si tak svoje ego zabíjením nevinných zvířat.

Big Five (5) - velká pětka

Velká pětka je obrovským lákadlem pro tyhle "lidi". Mezi velkou pětku se řadí lev, levhart, buvol, slon a nosorožec, tedy podle těchto lidí jsou to jedny z nejnebezpečnějších zvířat Afriky. Co je na celé věci kolem Big 5 smutné je to, že tihle "lovci" si kompletují "sbírky", to znamená, že většina z nich by ráda zabila těchto 5 zvířat, aby se mohla pochlubit ostatním. Pokud tomuhle nevěříte, stačí si někdy promluvit s nějakým "lovcem" nebo si zajít na lovecká fóra, nebudete se stačit divit. Dnes už se na některých místech "turistům" tvrdí, že cennější je Big Seven nebo tzv. Dangerous 7 (oproti Big Five obsahuje navíc krokodýla a hrocha). Krátký článek o Big Five zde.

Jednou z největších lží lovců trofejí je pohádka o tom, že svým zabíjením regulují stavy zvířat. Abyste mohli regulovat stavy zvířat, logicky musí být druh, který chcete regulovat, přemnožen. Jak ale chcete regulovat stavy něčeho, co stojí těsně před vyhubením? Tím spíš, když si lovci trofejí vybírají největší a nejsilnější jedince daného druhu, kteří mají pro přírodu nenahraditelnou genetickou hodnotu. Kazdy z lovců chce zabíjet co největší jedince, s co největší hřívou, kly, rohy apod. Sbírají trofeje kvůli jejich velikosti, takže každý chce tu největší trofej. Nikdo z nich nechce zakrslého střízlíka bez hřívy nebo s deformovanými trofejemi.

Lovec nebo zbabělec? Zabíjení není ochrana...

Argument lovců, že zabíjením podporují ochranu zívřat je nestoudná lež. Pokud by jim skutečně šlo o ochranu zvířat, není nic jednoduššího, než peníze věnovat na ochranu zvířat a vybrané zvíře pro odstřel tak zachránit. Přispěli by skutečně na ochranu přírody a v Africe by bylo o 1 zvíře víc, protože by žádné nezabili. A všichni by byli spokojeni, lovec, že chránil přírodu, ochránci, že nebylo zabito žádné zvíře a i zvířeti je líp živému. Jak prosté, že?

Trofejní lov je odporná lidská zábava, při které jsou ve jménu ochrany přírody zabíjena i kriticky ohrožená zvířata. Je opravdu obrovský rozdíl zabít zvíře kvůli obživě nebo kvůli zábavě. Lovci trofejí zabíjí pro radost. Lovec trofejí je jen ubohý chudáček, který se žene tisíce kilometrů daleko jen proto, aby si pro svoji potěchu zabil zvíře, případně se pomazal jeho krví, vyfotil se na zvířeti a udělal si další zářez.

Trofejní lov jako ochrana je oxymóron

Lovci trofejí tvrdí, že si k zabití vybírají staré nebo nemocné kusy. Tuhle lež zde v ČR přiživuje lhářka M. Fialová. Mimochodem, již jste viděli někde jako trofej, či lovcem trofejí zabité, například takovéto zvíře? Jak by se asi na jejich zdech vyjímala vypelichaná hříva nebo třeba deformované rohy?

Trofejní lov se cíleně zaměřuje na odstranění nejzdravějších a nejsilnějších jedinců, proto musí být zastaven. Nezabíjí se stará a nemocná zvířata. Tento způsob lovu ničí genetickou variabilitu a rozbíjí složité sociální struktury sociálně žijících savců. Tyto ztráty jsou definitivní, nevratné a nenahraditelné.

Velké parohy nebo třeba kly, se vyvinuly také proto, aby si samice mohly vybrat samce s nejlepšími geny. Lovci trofejí jdou proti přírodnímu výběru, protože tyto jedinečné geny odstraňují a připravují tak samice o přirozený výběr těch nejvhodnějších partnerů pro rozmnožování.

V Africe nežijí miliony lvů, slonů, gepardů ani třeba levhartů. Některé druhy čítají pouze stovky nebo tisíce jedinců a je proto nepřijatelné nechat vybíjet ty nejschopnější z nich, jen kvůli zábavě několika tisíc psychopatů kvůli tomu, aby tato vzácná zvířata končila jako dekorace v jejich obývácích.

Jíš maso? Pak nám do toho nekecej!!!

Lovci trofejí používají jako velice častý argument, že pokud jíte maso, tak děláte vlastně to samé co oni a jste pokrytci, když poukazujete na to, že oni zabíjí zvířata. To je samozřejmě velká hloupost a ještě větší lež a "zapomínají" na jeden zásadní rozdíl, protože nikdo z lidí, kdo jí maso a kupuje ho v obchodech, nezabil nebo si nenechal zabít zvíře pro zábavu nebo trofej, ale zvíře, které bylo kvůli němu zabito, bylo zabito pro obživu.

Jenže lovec trofejí zabíjí jen pro zábavu, ego, zážitek... nebo jen proto, že je to nekrofilní psychopat a sériový vrah, který se rád ukájí nad mrtvolami zvířat.

Lovci trofejí, jak už slovo TROFEJ napovídá, opravdu v Africe nezabíjí kvůli obživě, ani své, ale ani kvůli obživě domorodců. Lovci trofejí neumírají hladem, protože v Africe zabíjí zvířata pouze bohatí lidé. Nevozí si maso domů, protože na dovoz masa do EU jsou velice přísné předpisy, i když hlupačka Fialová tvrdí něco jiného (již máme zprávu ze Státní veterinární správy). Navíc kilo masa by vyšlo lovce velice draze - klidně i přes 10 000 kč za kilogram. Takový luxus si nedovolí asi ani Babiš.

Takže argument lovců, že pokud jíte maso, tak nesmíte kecat do jejich koníčku, je zcela evidentně lživý a má podobnou váhu, jako když Fialová tvrdí, že lev Cecil byl ochočený a jeho mláďata se odvezou do ZOO.

Proč se nedaří lovy kvůli trofejím zastavit?

Jeden z hlavním důvodů, proč se nedaří zastavit zcela nesmyslné zabíjení zvířat pro zábavu pomatenců jsou peníze. Lovecká lobby disponuje velmi vlivnými lidmi, kteří také zabíjejí zvířata pro zábavu a ovlivňuje tak rozhodování organizací, které se například veřejně tváří jako ochránci přírody. Organizace a vlivní lidé jsou propojeni jako chapadla mafie. 

Mezi známé osobnosti, které mají krev na rukou a zabíjí po celém světě zvířata pro zábavu patří například rodina Trumpova, bývalý španělský král, bývalý americký prezident Bush, anglická Královská rodina, atd. Mezi nejodpornější patří anglická Královská rodina, která je patrně schizofrenní, protože na jedné straně jezdí zabíjet zvířata pro zábavu, ale protože je to dnes moderní, tak také vystupuje na ochranu zvířat. Těmto lidem se nedá věřit. Je to stejné, jakoby policista přes týden chytal zloděje a o víkendu by chodil vykrádat chaty.
Trofejní lovy významným způsobem podporují například tyto organizace:
WWF, CITES, IUCN, Panthera a spousty dalších.

Starší články o tom, jak WWF podporuje trofejní lovy jsou k nalezení na našem webu. Krev na rukou má také CITES a další organizace, které také podporují trofejní lovy.

Žádné zvíře dnes nemá prakticky žádnou šanci těmto moderním zbraním odolat, tedy když ho lovec trefí. Pokud někdy člověk v historii lovil pro trofeje, tak většinou z jiných pohnutek a v mnohem menší míře. Třetí skupinou a zároveň tou nejhorší, je kombinace obou předchozích. Tito lidé si myslí, že jsou pány světa a že neexistuje zvíře, které by jim odolalo. Pokud mají svoji zbraň v ruce, tak je to ve většině případů i pravda, ale postavte takového hrdinu proti jakémukoli lovenému zvířeti pouze s holýma rukama. Většina z nich by utekla anebo na něco takové ani nepřistoupila. Přitom by to bylo zcela přirozené, lovená a pronásledovaná zvířata také nemají zbraně.

Lvi jsou často mrzačeni, když je "lovcům" doporučováno aby stříleli na lopatky nebo na tělo, aby si střelbou na hlavu neponičili trofej.

 Lovci trofejí = psychopaté aneb kde je ta úcta k zabitému zvířeti?

Co tedy skutečně lovce trofejí na zabíjení baví a láká? Nejlépe si toho můžete všimnout na těchto pár fotografiích, kde se pomázávají krví anebo rozřežou zvíře tak, aby objevili místo, kde do těla zvířete vnikl šíp či kulka. Samozřejmě potom nesmí chybět fotka vyřezané části zvířete s šípem. Fotky o něco níž, jednoznačně dokazují, že lovci trofejí zabíjí pouze pro vlastní radost a že jejich psychopatické řádění nemá opravdu nic společného s ochranou přírody, jak veřejnosti často lžou.

Zvířata zabitá a rozřezaná lovci trofejí, kteří hledali v těle mrtvoly místo po vniku šípu, kulky...

Dále se můžete podívat například na video, kde si na videu zpomalují okamžik, kdy do těla zvířete proniká šíp a tuto scénu několikrát opakují. Zpomalení a opakování videa v okamžiku vniku střely do těla zvířete, je na loveckých videích velmi časté a ukazuje, co tyto lidi na zabíjení přitahuje.

Jejich zamindrákované dušičky si myslí, že jsou pány zvířecí říše a přitom jsou to slaboši a zbabělci, kteří si takto pouze snaží zvýšit svoje nízké sebevědomí. Co je na tom všem zarážející je jedna věc. Mezi lidmi, kteří tuhle ohavnou činnost provozují bychom měli najít vzdělané a inteligentní lidi, protože nejčastěji jezdí do Afriky vraždit lidé z vyšších společenských vrstev, jako jsou politici, majitelé velkých firem apod., opak je však pravdou. Tihle lidé jen dokazují, že si nevidí ani na špičku nosu a je jim přednější několik minut adrenalinu a honění svého ega, než budoucnost různých druhů zvířat.

Tato hovada zabíjí pouze pro zábavu nebo proto, aby se mohli měřit s podobně postiženými jedinci, kteří mají v tomto ohledu přibližně stejnou inteligenci, která sotva dosahuje inteligence těžce dementního neandrtálce. To zejména z toho důvodu, že tito lidé samozřejmě zabíjí co největší a nejvzácnější zvířata, která na celém světě, tedy nejen v Africe, můžeme najít. Mají totiž potřebu soutěžit s ostatními, podobně postiženými dementy a imbecily, o velikost trofeje. Podotýkám, že dement ani imbecil není nadávka, ale diagnóza.

Na těchto fotkách krásně vyniká rozdíl mezi živým a zabitým zvířetem. 

Lovec trofejí = sériový vrah a pytlák?

Jak často říkáme, tak pro trofejní lov jsou záměrně vybírána ta největší zvířata s nějvětšími trofejemi (hřívou, kly, rohy, atd.). Pro přírodu mají ovšem právě tato zvířata tu největší cenu, takže z pohledu přírody je lovec trofejí roven pytlákovi, který navíc zabil tvora, který je pro planetu cennější, než všichni lovci trofejí dohromady. Mrtvému zvířeti je opravdu jedno, jestli bylo zabito pytlákem nebo lovcem trofejí. Oba navíc zabíjejí kvůli zištným důvodům. Pytlák aby prodal, například co největší kly a lovec, aby si největší kly pověsil na zeď.  Pytláka zabíjejícího kvůli potravě omlouvá to, že zvíře zabil pro svoje přežití. Lovce trofejí neomlouvá nic.

Takže z pohledu přírody je výsledným efektem zabité zvíře s velice cennými geny, které je nemožné nahradit zejména z těchto důvodů:

• divokých, dospělých lvích samců žije v celé Africe něco málo přes 3000
• obrovských sloních samců s gigantickými kly je v celé Africe max. pár desítek...
• ... a díky lovcům a pytlákům pak mladším slonům kly ani nedorostou, protože jsou odstřeleni

Trofejní lov tedy jednoznačně ničí genofond zvířat, která jsou ohrožena a lovci zabíjena pro pouhou zábavu a devastuje sociální struktury sociálně žijících savců.

Další velice zajímavou analogií s chováním sériových vrahů, je nutkání lovců shromažďovat kusy z mrtvých "obětí". Kompletují si sbírky (viz například Big Five, Dangerous 7, soutěže o nejdelší rohy apod.). Velice pravděpodobným snem lovců trofejí je zabít poslední žijící zvíře vzácného druhu. Stali by se tak ještě výjimečnějšími, než jak se sami cítí. Zabití posledního žijícího lva, slona atd., se může pro lovce trofejí rovnat pocitu několikatýdenní erekce a orgasmu najednou.

Dalším snem lovců trofejí jsou takovéto obýváky, které naštěstí všichni nevlastní.

Lovec trofejí = nekrofil a nekroman?

Lovci trofejí se velice často mazlí se zvířaty, která zabili. Hladí je, objímají je a chovají se k nim velice zvláštně. Vlastně s nimi provádí často i věci, které dělají lidé se svými živými zvířecími mazlíčky, jen s tím rozdílem, že oni svoji náklonnost, možná i lásku, věnují mrtvolám. Víc než tisíc slov řekne pár fotek.

Nekrofilie (parafilie, nekromanie, thanatophilia, necrolagnia) je sexuální porucha, při které člověka přitahují mrtvoly. Slovo nekrofilie je odvozeno od řeckého Nekros (mrtvý) a Philia (láska).

Zabiják, pomatenec nebo obojí?

Jiný případ jsou lidé, kteří potřebují ukojit svoje zabijácké touhy, tito lidé mají společné určité znaky s psychopaty a sériovými vrahy. Ti zabíjí také pro zábavu, i když to nepřiznají. Jak jinak si vysvětlit jednání člověka, který se třeba z Evropy žene do Afriky zastřelit třeba levharta a po zabití zvířete si pomazává obličej jeho krví? Myslíte, že mu levhart ohrožuje na vzdálenost několika tisíc kilometrů život anebo že si dotyčný zaletí za půl až několik milionů korun, pro pár kilo masa na obživu? Ne, je za tím opět lov pouze pro trofeje a honění svého malinkého ega. Na fotkách níž je jasně vidět, že tito "lovci" mají radost z toho, že "ulovili" divoké zvíře a jasně jde o ukojení vlastních choutek, ať už jsou jakékoli. Jde o všchno jiné, než o ochranu přírody, či skutečný lov.

Všimněte si jaký je rozdíl mezi fotkou živého a mrtvého zvířete. Z jedněch je vidět a cítit život, z druhých jen smrt a radost těch omezených rádoby "lovců". Někteří jsou na svoji činnost dokonce natolik "pyšni", že si často nepřejí zveřejnit obličej na fotkách, které jsou určeny pro veřejnost. Na všech fotkách mrtvé zvíře všemožně natahují, aby vypadalo co největší a snaží se být neustále nad nimi a zdůrazňovat tak svoji nadřazenost.

Z tohoto chování je také krásně vidět, že jim jde jen o to ohromit jiné lidi anebo dokazovat sami sobě svoji "velikost". Dokonce mezi sebou soutěží o světové rekordy. Tito "odvážní lovci", zabíjí velice často velké kočkovité šelmy jako jsou lvi nebo třeba levharti za pomoci návnad nebo na oploceném pozemku. Přitom často mluví o tom, že tohle zabíjení je skutečný lov. Co je skutečného na lovu, kdy je oběť přilákána na návnadu, "lovec" čeká v úkrytu (někdy podzemním a betonovém) a zvíře je zákeřně a zbaběle zabito?

Podle studie vedené Dr. Craigem Packerem "lovci" silně ohrožují populace lvů. Více zde.

 Lovci trofejí a děti

Lovci trofejí mají také velice zvláštní vztak k dětem. Například 3leté dítě už v Africe může zabíjet, takže nic nebrání v tom jeho rodičům zaplatit mu tuto zábavu. Fotky ale opět řeknou mnohem víc.

Agentury zprostředkovávající smrt, majitelé jako vážení podnikatelé

Vše probíhá většinou tak, že na začátku celé akce lovec zaplatí agentuře anebo majiteli soukromé rezervace vysokou sumu peněz za povolený odstřel. Tohle je další z argumentů těchto lidí když obhajují svoje jednání. Tvrdí, že se část z jejich peněz dostane na ochranu zvířat nebo například na vybavení rangerů . Tohle je ovšem pravda jen z části a peníze z větší části končí v soukromých rukou farmářů nebo majitelů rezervací, kteří je použijí pro svoje účely a klidně za ně nakoupí jiná zvířata opět určená na odstřel.

Například v JAR chovají a množí lvy na odstřel, stejně jako u nás někdo chová slepice -  tzv. canned hunting. V tomhle druhu podnikání se točí obrovské částky a platí tady, že risk je zisk. V některých parcích a rezervacích (zejména mimo JAR) chybí ploty a tak se občas loví i ve státních parcích a lovec se tak ani nemusí dozvědět, že pytlačí.

Nedostatek peněz nedovoluje strážcům parku ohlídat celý park anebo rezervaci. Některé rezervace, například Selous Game Reserve, mají rozlohu více jak polovina celé naší republiky. Těchto případů ale podle rangerů nebývá naštěstí tolik. Na některých místech se loví legálně ve státních parcích a rezervacích pod dohledem strážců. Zajímá Vás kolik platí tihle "lovci" za svoji zábavu? Více informací najdete v tomto článku zde.

Obecně se uvádí, že více jak 90% z celkové ceny si mezi sebou rozdělí zprostředkovatelé. Takže na ochranu zvířat, případně na podporu místních obyvatel nejde ani 10% z ceny tohoto vraždění. Tímto také padá výmluva těchto zabijáků a také firem, které toto vraždění zprostředkovávají, když velice často tvrdí, jak moc podporují ochranu zvířat a místní obyvatele. Jedna z posledních studií, pocházející z prolovecké organizace ukazuje, že na komunity zbývají cca 3%.

Když budete číst dál, pravděpodobně se musíte zamyslet nad aktivitami a myšlením těchto firem. Pro ilustraci přidávám několik citací z jejich webů a pro nechápavé podotýkáme, že v červeném je text zmíněných firem a pod ním je teprve náš názor.

Nejzajímavější jsou oblasti lovu hraničící s přírodními rezervacemi. Tyto rezervace se zákazem lovu jsou velmi bohaté na zvěř, nejsou oplocené, takže v sousedních oblastech je zvěře dostatek..

Firma vlastně navádí a přivádí lidi k přírodním rezervacím a libuje si v tom, že zabije i zvířata, která se dostanou za hranice rezervace. V Africe se stává, že při těchto lovech jsou tyto hranice překračovány úmyslně. To ale nikdo z nich nepřizná.

Je nesporně nejbohatší africkou zemí s hlediska sortimentu (až 40 druhů zvěře)a s hlediska nabídky loveckých možností..

Proč firma nazývá zvířata sortimentem?

slon trofejový do 60Pf cena 12500 usd - slon nad 60 Pf 15500 usd - slon bez klů 3700 usd.

Proč stojí slon bez klů méně, než slon s kly? Přece jim podle jejich slov nejde pouze o to, aby ulovili zvíře s největší trofejí, jde jim přece o lov a o sportovní zážitek nebo že by ne? Přoč stojí menší slon méně než větší? Je z něj menší "sportovní zážitek"? Každý normální člověk tuší, že ne. Je jasné, že těmto ubožákům (ať už firmám nebo pomatencům, kteří jezdí zabíjet) jde pouze o vraždění zvířat, která mají co největší trofeje a samozřejmě také o ta zvířata, která jsou nejvzácnější. Také ceny antilop se liší podle velikosti trofeje. Na otázku proč, už odpověď známe.

Afrika je lákavá pro úplné začátečníky i pro vyspělé lovce.

Pokud jim jde oblaho zvířat, jak často říkavají, proč nechávají střílet i lovce, kteří nejsou zkušení a pořádají pro ně lovy? Pokud máte peníze, není problém domluvit si zabití zvířete, i když je vám třeba 100 let a jste třeba beznohý. Není neobvyklé, že bohatí rodiče "odmění" třeba 3 nebo 5 leté dítě a koupí mu k narozeninám možnost zastřelit třeba antilopu. Jestli chcete vidět, jak vypadá v praxi zabití zvířete třeba až na sedmý výstřel, můžete se podívat na video o pár řádků níž.

Uvedené ceny jsou samozřejmě pouze orientační a poplatné době, ve které vznikal článek a roku, kdy byly informace sbírány na webech firem. Do budoucna se určitě budou lišit - směrem nahoru.

Jen pro zajímavost se podívejte jaké mívali sloni v Africe kly. Dneska takových slonů najdete v celé Africe maximálně několik desítek. Tahle hovada jsou schopna zabít zvíře i v parku nebo si počkat až obrovský sloní (lví, levhartí,...) samec park opustí. Takto přišel o život nejeden ze slonů z Amboseli, kteří měli jedny z největších klů na světě. Tito sloni byli velmi dobře známí i veřejnosti - z pořadu na Animal Planet o slonici Echo. Stejně tak přišel o život poslední lev v oblasti Bumi Hills, kterého "lovci hrdinsky" odpráskli ihned po té, co ho vylákali za hranice parku. Stejně tak lovci trofejí zabili nyní asi nejslavnějšího lva Cecila.

A nakonec pár neskutečných perliček z webů agentur, které zprostředkovávají smrt.

V Namibii je možný exkluzivní lov geparda! Je to jediná země Afriky, která tuto nejrychlejší kočkovitou šelmu loví. V nabídce je i lov leoparda. Bližší informace o cenách a způsobu lovu podáme na vyžádání.

V případě zájmu lze zorganizovat lov netrofejové zvěře, tj. zvěř samičí, popřípadě mladší samčí. Ceny této zvěře se pohybují cca na polovině cen zvěře trofejové.

Omluvy a výmluvy

Další důvod, který zastánci trofejního lovu uvádějí na svoji obranu je tzv. regulovaný odstřel. Regulovaným odstřelem se rozumí zredukování stavu jakéhokoli druhu zvířat, který se v dané lokalitě přemnožil, nad přijatelnou úroveň (kterou určuje člověk - většinou úplatný). Za tímto druhem odstřelu se skrývá nejvíc otazníků. Pokud někdo znáte Afriku a její poměry, tak je Vám jasné, že se tohle v mnoha případech prostě nedá uhlídat a spousta zvířat, která jsou ulovena pouze kvůli trofejím, jsou pak oficiálně prohlášena za vybraná k regulovanému odstřelu a přitom to v některých případech nebývá pravda. Tyto informace máme z důvěryhodných zdrojů v Zimbabwe a není důvod se domnívat, že by tomu v jiných státech Afriky mělo být jinak. Setkal jsem se s tímto problémem pak i v Botswaně, ale kupodivu i v Tanzánii, ale nemám to ověřeno z více míst. A jeden příklad, jak chcete regulovat odstřelem stavy zvířat například lvů, když tento druh je téměř před vyhubením? V dnešní době není možné regulovat odstřelem stavy vzácných druhů, přesto se tak děje.

Regulovaný odstřel má podle mnohých, v dnešní době a v určitých případech, v udržování zdravé a životaschopné populace jednotlivých druhů zvířat bohužel svoje místo. Je známa spousta případů, kdy zejména sloni afričtí (Loxodonta africana), kteří umí aktivně přetvářet krajinu, zničili biotop v některých parcích natolik, že bylo opravdu nutné snížit jejich stavy. Například park Hwange, je do značné míry slony zničen a sloni jsou zde přemnoženi.

V těchto případech je ale velmi důležité si uvědomit, že slon je velice inteligentní zvíře a když zjistí, že uvnitř parku není lidmi ohrožován, tak se bude snažit pohybovat v místech, která uzná za bezpečná. Tzn. sloni zjistí, že uvnitř parku je "bezpečno" a budou se do nich stahovat. Proto jsou také sloní populace v některých parcích a rezervacích označovány jako přemnožené. Je to ale pouze důsledek toho, že zvířatům neustále zabíráme životní prostor.

Dle našeho názoru se to ale dá vyřešit bez odstřelů, pouhým přemístěním zvířat do jiných lokalit. V dnešní době je to již technicky možné a je tak reálné, aby se přestěhovala například celá sloní rodina. U slonů je totiž díky jejich velice silným sociálním vazbám důležité nechat rodinu pohromadě. Mnohem jednodušší je nechat vše na přírodě. Ta by si sama rozhodla, které zvíře přežije. Přežili by tak ti nejodolnější a nejsilnější, tak jako tomu bylo už tisíce let zpět.

Pro zvířata je tragické, když jsou postřílena jen kvůli tomu, že jim neustále ubíráme jejich životní prostor.

Regulovaný odstřel se ale také nesmí zneužívat. Pokud se pro něj již úřady rozhodnou, je nutné, aby nebyla vybírána a zabíjena největší zvířata, která mají jedinečnou a nenahraditelnou genetickou hodnotu. Bohužel zase se v této věci promítá odporná lidská povaha vydělávat na všem. Trofejním lovcům, potažmo společnostem, které tohle vraždění zprostředkovávají je nabídnuta lokalita, kde si úřady přejí snížit stavy zvířat. Co udělá trofejní lovec? Opět zabíjí největší a nejsilnější zvířata. Je to kolotoč a k jeho zastavení pomůže pouze zákaz této ohavné činnosti. Pro zvířata je tragické, když jsou postřílena jen kvůli tomu, že jim neustále ubíráme jejich životní prostor. Často se také tvrdí, že na transporty zvířat nejsou peníze. Když se ale podíváte sami kolem sebe tak zjistíte, že utrácíme za naprosto zbytečné věci ohromné sumy peněz a na opravdu důležité věci peníze nejsou.

Možná si říkáte, že Vás se to netýká, protože Afrika je daleko. To je ale omyl. Týká se to každého z nás, protože všichni spolu žijeme na jedné planetě a společnými silami ji v posledních desetiletích velice úspěšně ničíme.

Eknomický přínos lovů je nulový

Lidé provozující lovecké safari také velice často tvrdí, že z něj má země ekonomický přínos. V této tabulce najdete srovnání foto safari a loveckého safari. Zdroj: Africa Geographic. Tabulka je převzata a přeložena. Originál celé práce najdete zde pod tímto článkem v příloze. Zdá se, že mají v tabulce jednu chybu, ale i kdyby tam byla, nic to nemění na tom, že foto safari vygeneruje mnohem vyšší příjmy a hlavně po něm nezůstávají mrtvoly. Tabulka vychází z malé oblasti. Pokud by udělali podobnou tabulku s čísly z celé Afriky, tak by vítězství fotosafari bylo o to drtivější.

Zde ještě krátká zmínka o tom, jak lovecké skupiny a organizace lžou, když tvrdí, jaký „obrovský“ zisk a užitek z trofejních lovů mají místní domorodé komunity.

CAMPFIRE (Community Areas Management Programme for Indigenous Resources) říká, že v roce 1993 (novější data nejsou k dispozici…) získalo 400 000 místních lidí 1 516 693 usd. To znamená neuvěřitelných 3,79 usd (80kč) na člověka/rok. Taky vidíte tu obrovskou výhodu trofejních lovů? Místní lidé si z poplatků mohou žít jako králové:).

zdroj v AJ zde

Mimochodem, Vy, kdo do Afriky jezdíte, už jste například kolem parků viděli ty nové vilové čtvrti, co si místní postavili za peníze od lovců?

Další a velice zajímavá studie přichází i od samotné IUCN. Jedná se o data z roku 2011, kde se můžete na vlastní oči přesvědčit, že suma peněz, kterou vyprodukuje tento vražedný průmysl je směšná.

Například 26,4% území Tanzanie je věnováno loveckým organizacím. Tyto organizace se podílí na vytváření hrubého národního produktu (HDP) ubohými 0,22%. Přitom tyto skupiny Vám budou tvrdit, že se významnou měrou podílejí na ekonomické prosperitě země, ve které jim vlády umožní provozovat jejich krvavé kšefty.
Sama IUCN tak přiznává, že ekonomický přínos z vraždění zvířat v Africe je k ničemu. Tak proč ho tedy podporovat? Dokonce i zemědělství vynáší stonásobně víc na hektar, než trofejní lovy. Před zemědělstvím samozřejmě preferujeme fotosafari.

Výběr oběti, aneb malá zvířata nebereme

Velkým problémem je také to, že se často k odstřelům vybírají zdraví, silní a co nejmohutnější samci (někdy dokonce zabíjí i samice anebo pokud se jim nepovede zabít trofejního samce, zabijí třeba 10 menších, tohle platí zejména u antilop), protože žádný z těchto „lovců“ se přece nebude doma chlubit nějakým nemocným střízlíkem. Musí se přece ukázat v tom nejlepším světle a ohromit lidi kolem sebe například pořádným lvím samcem.

Střílí se i zvířata, která jsou chráněná, například Nosorožec dvourohý (Diceros bicornis), který je kriticky ohroženým druhem a to je věc, která by měla být jednoznačně zakázána. Logika myšlení těchto „lovců“ je naprosto zvrácená. Chlubí se tím, že zabíjí jedny z posledních žijících zvířat na této zemi a nejhorší na tom je, že je za to někdo i obdivuje a dokonce si myslí jací, že to jsou hrdinové. Vždyť přece postavit se nosorožci nebo slonovi anebo dokonce samotnému králi zvířat lvovi musí být tak nebezpečné... Opak je ovšem pravdou.

Tyhle hovada v lidské podobě se nezastaví před ničím. Například při zabíjení lvů je všem snad jasné, že se zabíjí samci, o lvice není z pochopitelných důvodů tak velký zájem, přesto zabíjí i lvice a mláďata. Co těchto více jak 800 mrtvol udělá s populací lvů? V Africe žije v dnešní době kolem 15 - 20 tisíc lvů. Podle některých odhadů jsou ale jejich počty mnohem nižší a nedosahují ani 12 000 a stále více lidí se přiklání k nižšímu číslu. Zhruba před 50 roky jich žilo ještě kolem 450 tisíc. Úbytek je obrovský. Za posledních několik desítek let jsme vyhubili více než 95% lvů. Každým rokem je v Africe povolen legální odstřel více jak 800 lvů (dle statistiky CITES se do tohoto počtu nezapočítávají lvi, kteří jsou zabiti místními lidmi a počítají se pouze lvi, kteří byli exportováni z Afriky).

Když si spočítáte, že z celkového počtu asi 20 000 lvů (budeme optimisty) je přibližně 15 - 25%, tedy pouze 3000 - 5000 samců, tak tito dementní jedinci v lidské kůži, zabijí přibližně 13,3 - 22,16 % z populace lvích samců ročně. Kdo zná lvy, tak ví, že těch zhruba 800 zabitých lvů není konečné číslo, protože pokud se zabije vůdčí samec od smečky, následuje další zabíjení, které mají tentokrát na svědomí samotní lvi. Když smečku přebírá nový samec, skoro vždycky zabije všechna nedospělá mláďata (infanticida) a někdy také lvice, které svoje mláďata brání. Takže za jedním zabitým lvem, kterého zastřelí "lovec", se může skrývat dalších 5 nebo třeba i více jk10 mrtvých lvů. Pokud to takto půjde dál, tak do 10-20 let lvi v Africe vyhynou a zbyde pár zvířat v parcích a na farmách. Jakoby nestačilo, že zvířatům velmi rychle zabíráme jejich biotopy.

Lov na hrocha, který se nepříliš povedl. Hroch byl zabit těsně před lovci a je velká škoda, že nezůstal naživu o pár sekund déle.

"Sportovní lov" je v podstatě kruté zabíjení a vraždění

Samotný lov probíhá tak, že tito "lidé", tito zbabělí tvorové, vybaveni těmi nejmodernějšími zbraněmi se za doprovodu strážců nebo ozbrojené eskorty, kterou dodá firma u které je celá akce domluvena, dopraví na loviště. Někteří z nich si hrají na ještě větší chlapáky a zabíjí zvířata pomocí kuší a luků. Zcela jistě si pak připadají ještě víc jako opravdoví „lovci a hrdinové“. To je ale pouze jejich domněnka, protože za jejich zády vše pečlivě hlídají profesionálové, vybaveni kulovou zbraní a v některých případech třeba i samopaly.

Ve všech případech je za nimi několik lidí, kteří jsou připraveni zvířeti uštědřit ránu z milosti, kdyby „lovec“ náhodou minul nebo ho strach sevřel tak, že jediné co by z něj vyšlo, by skončilo v jeho kalhotách a nebyl by tak schopen trefit nebo dokonce vystřelit. Jsou i případy, kdy se vše nedaří tak jak má a dopadá to třeba tak, jak je vidět na videu o kousek níž. V těchto chvílích je spíš na místě "uštědřit ránu z milosti" samotnému „lovci“. Myslím, že po tom co uvidíte následující video, si o těchto "lidech" uděláte obrázek sami.

Jak je možné vidět na videu výš, tak s myslivostí tohle vraždění nemá absolutně nic společného, protože náš myslivec si většinou na zvíře musí i několik dnů počkat a pokud se třeba jen špatně pohne, lov je zmařen. Tohle v drtivé většině případů v Africe nehrozí. Zvířata, která jsou v Africe zabíjena se většinou lidí nebojí a jsou na ně zvyklá, jak ostatně můžete vidět na již zmiňovaném videu, kde lev od "lovců" odchází a přesto je zezadu střelen anebo na této fotografii, kde je vyznačen jako terč bod, do kterého mají lovci střílet, pokud zvíře od nich odchází. Co způsobí rána do páteře je snad všem jasné. Nejedná se o lov, ale o mrzačení zvířat.

Na dalších fotkách můžete vidět, jak se tyto hovada učí znát místa, kde střelit zvíře například zezadu, z boku nebo zepředu. Na internetu je spousta návodů kam střílet u konkrétního zvířete. Jedna věc je ovšem tyhle návody vytvořit a druhá je dodržet v praxi, protože jen velmi málo lidí umí opravdu dobře střílet. Navíc střelba do terče je diametrálně odlišná od střelby na živé zvíře.

Rána zezadu nebo i zepředu je u našich myslivců považována za neetickou a nesportovní, vrahové v Africe se ale neštítí ničeho. Často končí lov jako například na výše zmíněném videu nebo třeba na tomhle, kde se snažili zabít levharta.

Poněkud nepovedený lov na levharta. Zase můžu pouze konstatovat, že lituji toho, že levhart nebyl o kousek rychlejší.

Kdyby tihle lidé svoje nemalé peníze, které utratili za tuto zábavu, věnovali radši na ochranu zvířat, udělali by mnohem lépe a nedostávali bychom se do situace, kdy se stále tvrdí, že na něco nejsou peníze. Mnohem lepší pohled je na živé zvíře v přírodě, než na mrtvou kůži někde uprostřed místnosti. Zažít řev lva z několika metrů na vlastní kůži, patří mezi nezapomenutelné zážitky z Afriky, stejně jako například hyení chechot, který se v nočních zvucích Afriky nese na několik kilometrů. Nehledě na to, že živé zvíře můžeme vidět, kolikrát chceme.

Živé zvíře přinese až na výjimky lokalitě, ve které se nachází mnohem více peněz. Z odstřelu je sice jednorázově vyšší suma, ale stále se zvyšující turistický ruch v Africe nasvědčuje tomu, že se víc peněz vrátí právě od turistů. Ti ovšem chtějí vidět živá zvířata. Ještě si myslíte, že to jsou lovci a hrdinové, za které se rádi vydávají? Myslíte si ještě, že je potřeba odvaha, k takto zbabělému činu? Co vede tyto lidi k nesmyslnému zabíjení, kde je na jedné straně vybavený střelec se zálohou několika zbraní v zádech a na straně druhé je bezbranné zvíře?

Tito lidé neloví a nezabíjí proto, že by umírali hladem a ani proto, že by byli těmito zvířaty ohrožováni na životě oni nebo jejich rodina. Zabíjí pouze proto, aby uspokojili svoje touhy po zabíjení anebo proto, aby si zvedali svoje nízké sebevědomí před ostatními lidmi, kteří nemají ani potuchu, jak vše proběhlo. Nemají ani představu jak se vlastně lví hlava dostala na kamarádovu podlahu. Neví, jestli například lva zabil první výstřel anebo třeba až desátý. Nevědí, jestli zvíře při naprosto zbytečném umírání trpělo, a ani je to také nezajímá.

Tady je fotka od člověka, který se vydal do Afriky zabíjet různé druhy zvířat. Zabil 14 impal. Tohle hovado zastřelilo mimo jiné pakoně, oryxe a pravděpodobně už učí svého syna krvavému a zbabělému řemeslu.

Novodobý mor Afriky

Počet dementů a hovad, kteří jezdí po světě zabíjet jen pro svoje potěšení strmě narůstá a šíří se jako rakovina. Myslíte si pořád, že trofejní lov je nutný a omluvitelný? Z našeho pohledu zcela jistě ne. Na těchto fotkách je jasně vidět, že jde o vraždění a zabíjení zvířat a tito "lidé" to můžou skrývat pod jakkoli vznešená slova o regulovaném odstřelu anebo o lovu divoké zvěře. Pořád to zůstane pouhým vražděním nevinných zvířat, pro zábavu několika dementně smýšlejících jedinců, kteří by měli zápasit spíše sami se sebou, než s těmito krásnými zvířaty. Opravdu otřesná je jedna věc. K tomuto vraždění nemusíte totiž vlastnít lovecký lístek, nemusíte v podstatě ani umět střílet. Musíte mít pouze čím zaplatit.

Na této fotce můžete vídět atrapu zvířete, která slouzí jako terč při Světovém poháru v lukostřelbě (World Cup). Červený kruh zastupuje ránu na komoru. To znamená pokud by lovec trefil živé zvíře do této oblasti, nemělo by příliš trpět. Všimněte si ale, že minimálně 50% střel je viditelně mimo tuto oblast. To znamená, že ani tito profesionální střelci se v polovině případů netrefí tam, kam by chtěli a že živé zvíře by při lovu trpělo ranami, kteríé nezasáhnou správnou oblast. Dovedete si jistě představit, že lovci trofejí nemají ani zdaleka takovouto "mušku" jako tito profesionálové a budou na tom co se přesnosti střelby týče, rozhodně hůř. Zvířata potom často trpí bolestmi, když jsou zasažena šípy, které jim nezpůsobí smrtelná zranění. Nehledě na to, že zvířata pak mohou umírat i několik dnů v bolestech, když se je lovcům nepodaří dohledat.

„Oko za oko, zub za zub"

Opravdu litujeme, že není možné si přes nějakou společnost, klidně i v chráněném území parku nebo rezervace zaplatit lov na tyto "lovce". Ihned bychom si koupili několik povolenek, protože zabíjení pro zábavu, kterým tohle chování jednoznačně je, už dávno nepatří do dnešní doby, kdy je každého vzácného zvířete obrovská škoda. Kdybychom "ulovili" několik těchto lovců, tak bychom zvířatům pomohli. Pokud zabijí oni, pomůžou jen sami sobě. Někteří z nich ještě tvrdí, že tento způsob lovu je tradiční. Tradiční určitě není, ale i kdyby, tak má smysl setrvávat při nesmyslných tradicích? Celý svět se vyvíjí, jen parta těchto zaostalých jedinců pořád dokola bude omílat jedno a to samé. Pokud bychom lpěli na tradicích, tak ještě do dnešního dne upalujeme ženy jako "čarodějnice" anebo sníme nepohodlného souseda k večeři. Další z nich tohle zabíjení vydávají za sport. Copak tohle má něco společného se sportem? Po tomto jejich "sportovním výkonu" zůstane vždy mrtvola. Tito vrahové se nezastaví před ničím. Zabíjí i zvířata, která jsou kriticky ohrožena (dle IUCN Red List . tzv. Červeného seznamu ohrožených druhů) a nepřekáží jim ani to, že jsou třeba uvedena v seznamech ohrožených zvířat, protože je to pro ně prestiž. Platí tady, že čím vzácnější, větší a nebezpečnější zvíře, tím větší atraktivita pro "lovce" a tím více peněz do pokladny zprostředkujících firem.

Vraždění slonů. "Lovci" zabíjí i slonice.

Nikdo z těchto střelců si neuvědomuje to, že až některý z nich zabije poslední vzácné zvíře, že už si ho ani ten nejbohatší z nich nebude moct za všechny peníze světa koupit. Ubohost a krutost těchto lidí nezná mezí. Svoje ohavné činy ještě oslavují při zabíjení lva. Jakkoli tuto aktivitu nazveme, tak se bude vždy jednat pouze o zbytečné, zbabělé, kruté a nijak neospravedlnitelné chování stále většího počtu lidí, kteří zabíjí pro svoje vlastní potěšení. Také na těchto videích můžeme vidět, že je to pro ně pouhá zábava a životy zvířat pro ně nic neznamenají. Možná takové bezcitné bestie máte ve svém okolí a ani o tom nevíte.

Zabití lva lukem na několik výstřelů. Naprosto otřesné video, kde je na lva stříleno zepředu. Každý poctivý myslivec by se za tuhle ránu styděl.

Mladý lví samec zastřelen těsně před "lovci".

Krásný a obrovský sloní samec zastřelen "lovcem" pro zábavu.

Co je ovšem zarážející, tak i některé obce se na svých veřejných stránkách chlubí, že mezi sebou mají podobného vraha. Občan této obce a zároveň člen tamního mysliveckého sdružení si zajel do Afriky skolit několik zvířat.

Na přelomu dubna a května roku 2007 se vypravil člen našeho mysliveckého sdružení Ing. Josef Velíšek, Ph.D. spolu se svým strýcem Jaroslavem Jandou z Útušic do jihoafrické republiky na dvou tisíci hektarovou farmu „C´ Est La Vie“, která se nachází nedaleko od Kimberly, aby skolil 7 kusů antilop a prase bradavičnaté. (Jaroslav Janda ulovil 9 antilop a šakala).

Originál článku zde.