Královny africké savany, žijí opravdu na vysoké noze?

V africké savaně žije zvíře, které má dlouhé a štíhlé nohy jako velbloud, je několikrát vyšší než je jeho délka, jeho srdce je vzdáleno 3 metry od mozku, krk je dlouhý téměř jako půlka výšky těla a i přes tyto zvláštnosti v tělesné stavbě má žirafa nádherný a ladný pohyb, který nejlépe vyniká pouze v africké savaně.

Žirafa, známá neznámá

Když se zeptáte malého dítěte, které zvíře je nejvyšší na světě, většinou odpoví správně a řekne: „žirafa“. Když se zeptáte stejného dítěte nebo i dospělého člověka, co o žirafách ví jiného, tak Vám většina řekne, že má dlouhý krk a nohy a skvrnitou srst. Tím veškeré vědomosti o tomto nádherném zvířeti končí i přesto, že je známe už od útlého věku například z pohádek. V tomto článku se podíváme trochu blíž do světa žiraf a můžete posoudit, jestli si opravdu žijí na „vysoké noze“.

Mezi veřejnost se o žirafách i jiných zvířatech často dostávají do povědomí nepravdivé nebo dávno zastaralé informace. Takže si lidé myslí, že žirafa je němá, že je mimochodník proto, aby si nezapletla nohy, že neumí rychle běhat, atd. U zvířat neplatí žádná přísná pravidla, jak bývalo podsouváno v knihách nebo i v dokumentárních filmech. Zvířata jsou stejně jako my individuality a jejich chování závisí nejen na souhře spousty okolností a vlastností daného druhu, ale také na konkrétních podmínkách, ve kterých se zvíře právě nachází. Je čas, abychom zvířata přestali škatulkovat a začali jsme na ně nahlížet jako na jednotlivce, protože je vysoce pravděpodobné, že než se náš náhled na ně změní, nebude už v přírodě co pozorovat. Drtivé většině „divokých“ afrických zvířat určujeme hranice a podmínky kde budou žít, ale naštěstí jim nemůžeme určovat, jak se mají chovat a tak se zvířata bez ohledu na nás dále chovají tak, jak je pro ně přirozené a nelámou si hlavu s tím, že jim někdo v nějaké knize přiřadil zcela jiné vlastnosti.

Jednou z dalších velkých neznámých jsou poddruhy žiraf. Vědci se neustále z různých důvodů nejsou schopni shodnout, kolik jich vlastně je. Nejčastěji udávané číslo říká, že existuje 7-10 poddruhů. Pokud se budeme řídit českým názvoslovím, tak jsou to tyhle:

• žirafa angolská - Giraffa camelopardalis angolensis
• žirafa kordofánská (súdánská) - Giraffa camelopardalis antiquorum
• žirafa núbijská - Giraffa camelopardalis camelopardalis
• žirafa kapská - Giraffa camelopardalis giraffa
• žirafa západoafrická - Giraffa camelopardalis peralta
• žirafa síťovaná - Giraffa camelopardalis reticulata
• žirafa Rothschildova - Giraffa camelopardalis rothschildi
• žirafa zambijská - Giraffa camelopardalis thornicrofti
• žirafa masajská - Giraffa camelopardalis tippelskirchi

A aby to nebylo tak jednoduché, tak někteří vědci přišli se zajímavou myšlenkou, že poddruhy žiraf nejsou ve skutečnosti poddruhy, ale druhy. Bez ohledu na neustálé handrkování, jak a kdy se vědci dohodnou je v tuto chvíli důležitější zajišťovat ochranu zvířat a seznámit veřejnost se skutečným stavem africké přírody.

S hlavou v oblacích

Většinou každý kdo přijede do Afriky a uvidí žirafu z blízka, je překvapen velikostí tohoto zvířete. Výška velkých samců se blíží 6 metrům, samice jsou menší a je vidět zřetelný pohlavní dimorfismus. S hlavou v této výšce nemají v Africe téměř žádné potravní konkurenty. Žirafy byly dříve rozšířeny téměř po celé Africe. Neustálé zabírání půdy lidmi ovšem způsobilo rozdrobení původních teritorií na malinké oblasti, ve kterých žijí zbytky těchto nádherných zvířat. Některá měla to „štěstí“, že z jejich území se staly parky nebo rezervace, ale ani tam už zvířata nejsou svobodná. Žirafy žijí poklidným životem v rodinných stádech, která mají nejčastěji 5-12 zvířat a vede je zkušená samice. Počty zvířat ve stádě se ale často mění a nejsou pevné a v určitých ročních obdobích dosahují i 150 jedinců. Mladí samci stáda opouštějí a sdružují se do tzv. mládeneckých stád. Dospělí samci nemají potřebu všechen čas trávit ve společnosti stád a pohybují se v jejich blízkosti.

Něžná zvířata nebo tvrdí bojovníci?

Samci v době páření bojují o samice. Souboj je velmi zajímavý. Samci se prvně pokusí jeden druhého zastrašit. Stojí proti sobě nebo kolem sebe obcházejí v kruzích a měří tak sílu protivníka. Pokud ani jeden neustoupí, postaví se k sobě bokem a zkříží krky do písmene X a zkouší se navzájem přetlačovat. Když ani toto nevede k vítězství jednoho ze samců, začne opravdový boj. Jestli je jeden ze samců slabší, tak skloněním hlavy dává najevo svoji podřízenost a odchází. Pokud jsou ale samci přibližně stejně silní, může začít souboj, při kterém samci v jeho začátku používají svoje krky zkřížené do písmene X k přetlačování. Jestli se ani po této části souboje ani jeden ze samců nevzdá, tak samci přitvrdí a začnou do sebe tlouct hlavami, které používají jako kladiva a snaží se jeden druhého zasáhnout do hrudi nebo do krku. Někdy souboje získají na takové intenzitě, že se samci tlučou hlava nehlava do kterékoli části těla. Nejčastěji do břicha a do slabin. V takovýchto případech se můžou i zabít. Rány jsou opravdu velice silné a například po ráně do hlavy, může dojít k omráčení nebo ke smrti. Takhle tvrdé souboje jsou vzácné, ale zdaleka ne tak, jak se dříve myslelo.

Autor videa Peter Lupták

Od dvoumetrového miminka…

Po 15 měsíční březosti se samicí rodí většinou 1 mládě. Samice rodí ve stoje a mládě tak padá hlavou napřed zhruba z výšky 2m. Malá žirafa měří až 200cm, váží 50-80 kg a za několik desítek minut po porodu je schopná chůze. Víc jak 50% mláďat nepřežije první rok života.

… po šestimetrového samce s obrovským srdcem

Žirafa je nejvyšší zvíře na zeměkouli a patří mezi přežvýkavé sudokopytníky. Je to celkově zvláštní zvíře. Má dlouhý krk, který má ale 7 obratlů stejně jako náš (v poslední době se někteří vědci přiklánějí k 8). Oběma pohlavím na hlavě vyrůstají růžky a jejich počet se liší i podle poddruhu žirafy. Růžky jsou součástí lebky a žirafy je neshazují. Žirafa má velice krásné a velké oči s dlouhými řasami. Srst je krátká a jejím charakteristickým znakem jsou velké vzorce tvořící kresbu, kterou má každý poddruh i jedinec jinou. Tyto vzory jsou zbarveny od světle rezavohnědé až po tmavě hnědou a jsou od sebe odděleny světlejší podkladovou barvou. S věkem vzory tmavnou. Na hřbetě a krku má tmavou hřívu. Nohy má dlouhé, zakončené velkými kopyty. Při běhu kývá krkem dopředu a dozadu a udržuje jím rovnováhu. Žirafa je mimochodník a chodí tedy oběma nohama na jedné straně zároveň. Ocas je zakončen střapcem. Žirafa vydává několik různých zvuků, včetně lidem neslyšitelných ultrazvuků.

Již mnoho lidí se zabývalo otázkou, jak je možné, že při takové výšce se žirafě při zvedání hlavy neodkrví mozek a naopak při sklonění hlavy nepřekrví? Je to způsobeno unikátním systémem žil v krevním řečišti a systémem chlopní. Srdce žirafy je masivní orgán dlouhý až 60 cm, se stěnami silnými až 7.5 cm a vážící přes 10 kg. Krev vychází z této mohutné pumpy pod obrovským tlakem (2-3 x vyšším než lidský). Než se dostane do cévního řečiště na spodní straně mozku, tlak se díky gravitaci sníží a mozek nemůže být poškozen. Jakmile se krev vrací dolů krční žilou širokou 2.5 cm, prochází řadou chlopní. Když žirafa skloní hlavu, krev přitéká do cévního řečiště a jeho početné tepny se roztahují do volných prostorů mezi nimi.

Tím se dočasně sníží krevní tlak a mozek je tak chráněn pře poškozením. Dokud je hlava svěšená, chlopně v krční žíle jsou uzavřeny, zadržují krev v krku a nedovolují jí téct do hlavy. Vzrůstající tlak v žíle zvyšuje tlak v prostoru řečiště a to vyvažuje rostoucí tlak v tepnách vlivem gravitace a to je další ochrana mozku před poškozením. Když žirafa zvedne hlavu a narovná se, tak přebytečná krev vteče do srdce otevřenými chlopněmi. Tento velký krevní tlak pomáhají žirafám zvládat tepny a žíly, které jsou oproti ostatním zvířatům velmi silné. Velký vliv má také silná kůže na nohách žiraf, která když dá žirafa hlavu k zemi, stahuje tepny a žíly v nohách a působí tak proti gravitaci například jako oblečení pilotů stíhaček. Dožívají se věku kolem 15 let, v zajetí cca 25 i více let.

Jak obtížné může být pití nebo spánek?

Žirafy se živí rostlinnou potravou. Okusuje větvičky a listí nejčastěji na akáciích, které omotávají svým fialovým až 45 cm dlouhým jazykem. Jazyk i pysky jsou odolné proti trnům akácií. Žirafa vydrží poměrně dlouho bez vody (některé zdroje uvádí 30 dnů i víc) a v období sucha si vystačí s vodou z potravy. Pití je pro žirafu poměrně obtížné, žirafa při něm musí roztáhnout přední nohy, aby dosáhla na hladinu vody a je v této pozici velice zranitelná. Proto bývá u pití ostražitá. Žirafu také velice zřídka uvidíme spásat trávu, je to ze stejného důvodu jako při pití, musela by roztáhnout nohy, aby dosáhla na zem, a v tom případě se může stát snadnou kořistí pro predátory i když je schopna jediným kopancem roztříštit lebku lvovi. Umí kopat předníma i zadníma nohama.

Žirafa spí zajímavým způsobem. Když si lehá, složí pod sebe přední nohy a jednu zadní, druhá zadní trčí bokem a když opravdu tvrdě usne, složí krk podél těla dozadu a hlavu opře o zem nebo o zadní nohu. V této poloze spí pouze několik minut. Je schopna dřímat i ve stoje.

Žirafy v ohrožení…

Žirafám a ostatním býložravcům se bohužel nedostává takového prostoru v médiích jako například gorilám, nosorožcům nebo jiným ohroženým zvířatům. Antilopy nejsou pro lidi tak přitažlivé jako malé lvíčátko nebo „opičátko“. Jenže situace, ve které se žirafy nacházejí, je možná ještě závažnější, než například u kriticky ohrožených goril, protože o těch se veřejně mluví a jejich stavy se lidé snaží hlídat. Naproti tomu o žirafách téměř nikdo nemluví a tak se může lehce stát to, že než se o nich začne mluvit, tak již budou na pokraji vyhubení, stejně jako spousta dalších druhů zvířat, o kterých si lidé myslí, že jejich v přírodě dostatek. Za další odstrašující příklad můžou sloužit různé druhy antilop, lvi, gepardi, sloni….

Podle posledních odhadů žije v Africe kolem 70 000 - 110 000 žiraf. Dnes se stále více odborníků přiklání k nižší hranici a někteří si dokonce myslí, že se žirafy dostaly už i pod ni.Jenže například v jedné z nejznámějších keňských rezervací v Masai Mara, během posledních zhruba 20 let poklesl jejich stav až o 95%. Když vezmeme v úvahu, že studie je již několik let stará, tak můžeme předpokládat, že zvířata na tom dnes budou ještě hůř. To je opravdu hrozivé číslo, obzvlášť když si uvědomíme, že se jedná o chráněné území. Dalším příkladem může být žirafa síťovaná (G.c. reticulata), která žije jen ve východní Africe. Její populace poklesla za posledních 10-15 let o více jak 90% na necelé 3000 zvířat. V Africe zbývají poslední stovky žijících jedinců žirafy západoafrické (G.c. peralta) a také známější žirafy Rothschildovy (G.c. rotschildi). Tento katastrofální stav ale není jen v Keni. Stejné je to v drtivé většině ostatních afrických států a parků a mohli bychom tak pokračovat u dalších desítek zvířecích druhů. Bohužel na žirafu se často při její ochraně nahlíží jako na druh s několika poddruhy a nebere se v potaz, že některé poddruhy ve volné přírodě už nejsou daleko od úplného vyhubení.

Zcela minimální riziko představují pro žirafy afričtí predátoři. Dospělou žirafu dokáže ulovit jen lev. Mláďata se stávají kořistí hyen, psů hyenových a levhartů.

Chudáček vraždící žirafu, tentokrát z vrtulníku, se zvláštně "omluvným" komentářem. Lidé jsou neskutečná hovada.

… aneb obtěžuje Vás hmyz? Kupte si žirafí ocas.

Toto prudké snížení počtu žijících zvířat se týká většiny kopytníků, nejen žiraf. Příčina je jasná – peníze a lidé. V některých zemích jsou na vině vojenské konflikty. Jinde je to silná expanze lidských obyvatel, kteří se stěhují do blízkosti parků, což divoká zvířata značně omezuje. Spolu s tím přichází ve zvýšené míře také pytláctví a ani farmáři nezůstávají pozadu a zabíjejí divoká zvířata třeba proto, že jim ničí úrodu. Žirafy jsou zabíjeny pro maso a kůži, ale nejsou výjimkou ani případy, kdy je zvíře zabito jen kvůli ocasu. Pytláci z mrtvého zvířete vezmou pouze ocas, který prodají. Z ocasu se vyrábí náramky nebo se používá k odhánění much. Za úbytkem žiraf stojí paradoxně i turisté, kteří si kupují právě žirafí ocas jako suvenýr a v neposlední řadě mají svůj podíl i další turisté - „sportovní lovci“, kteří za vysoký poplatek zabíjí různá zvířata pouze pro ukojení svých zvrácených choutek.

Mají ještě šanci?

Afrika ve skutečnosti už dávno není tím tajemným světadílem, kde usínáte za ohromujícího lvího řevu nebo pro někoho strašidelného hyeního chechotu a široko daleko kolem Vás není nic, jen divočina. Dnes když se dostanete do blízkosti těchto zvířat, tak možná na chvilku zapomenete na to, že žijete v „civilizovaném“ světě. Jenže nesmíte zapomenout, že jen pár kilometrů od Vás, hned za hranicemi parku je příroda zdevastovaná a žijí tam miliony lidí, kteří čekají jen na to, až si vezmou další kousek z Vašeho afrického snu a přemění ho na políčko s kukuřicí. Po probuzení z tohoto snu zjistíte, že realita je až příliš blízko a rychle postupuje mílovými kroky stále blíž a blíž. Spousta lidí, kteří v Africe nikdy nebyli, ji vidí pouze v dokumentech nebo na letáčcích cestovních kanceláří, ale tam Vám nikdo neukáže skutečný stav a počty žijících zvířat. Většina turistů je cestovkami vláčena po atraktivních parcích, kde je příroda až na výjimky zachována a tak se turisté o pravém stavu divočiny nemají šanci dozvědět.

O žirafách se říká, že dohlédnou až za obzor, co myslíte, vidí tam i svoji přicházející smrt, za kterou se neskrývá žádný levhart ani lev? Jako mor se v Africe stále víc šíří nejkrutější zabiják všech dob – člověk a jeho druhé já - chamtivost a touha po penězích. Na závěr si můžeme odpovědět na otázku, která se skrývá v úvodu článku. Odpověď zní: „Ne, s žirafami bych neměnil.“

Fascinující fakta a žirafí rekordy v říši zvířat

• žirafí srdce může přečerpat až 61 l krve za minutu
• žirafa je nejvyšší zvíře na světě
• žirafy mají největší oči ze všech pozemských savců
• ostatní zvířata savany (jako zebry, pštrosi, antilopy), používají žirafy jako strážní věže nebo strážní věže před predátory
• žirafy mají jeden z nejvyšších krevních tlaků ze všech zvířat, vzhledem ke své výšce a obrovské velikosti jejich srdce. V porovnání s ostatními druhy velkých savců, jsou jejich žíly a tepny mnohem silnější
• žirafy nejsou němé, ale dorozumívají několika zvuky a také pomocí infrazvuků