21 dní loveckého safari na zabití levharta, stojí v Tanzanii cca $43,000. Z toho 58,6% šlo přímo pro dodavatele lovu. Méně než 5% šlo vládě na ochranu zvířat a zbytek byl utracen za letenky, charterové lety, poštovné, zabalení a zaslání trofejí a "běžný příspěvek vládě". Žádná zmínka o tom, že by něco šlo do fondu mistní komunity... Přitom tito vrahové tvrdí, že podporují ochranu zvířat a místní komunity. Tyhle čísla jednoznačně potvrzují to, že více jak 90% z celkové sumy spolknou soukromé kapsy a sotva těch 10% jde na ochranu zvířat. Srovnat výdělek z fotosafari a loveckého safari si můžete třeba v tomto článku zde.
Ve světě zvířat se občas dějí i zázraky. Na tomto videu se můžete podívat na opici, která přišla o zadní končetiny a přesto je ve výborné kondici, chodí, běhá a ještě u toho vychovává mládě.
Jedna zmála potěšujících zpráv přišla nedávno z Ugandy. Populace divokých zvířat v Ugandě v hlavních národních parcích se během posledních 10 let po vyhnání rebelů (Lord's Resistance Army) zvýšila. Snížila se také míra pytláctví.
Číst dál: Určité populace divokých zvířat v Ugandě v posledních letech vzrůstají
Jak se zdá, tak jsme opravdu poslední generací, která má šanci vidět poslední zbytky divokých zvířat v parcích. O divočině se zámerně nezmiňuji, ta už prakticky neexistuje. Národní park Serengeti je ohrožen i když se stavba dálnice neuskuteční a postará se o to zase člověk. Kam vůbec Afrika směřuje?
Důkazy, že národní parky a rezervace již nejsou účinný prostředek pro zachování životaschopných populací volně žijících zvířat jsou přesvědčivé.
Studie zveřejněná v Journal of Zoology v roce 2008 ukázala, že počet šesti velkých kopytníků v Maasai Mara se výrazně trvale snížil mezi roky 1989 a 2003.
Číst dál: Africké národní parky a rezervace nejsou pro zvířata bezpečné
