Největší a nejsilnější africký predátor, který už od pradávna vzbuzuje v člověku silné emoce, je nyní díky lidem v obtížné situaci a bojuje o přežití. V historii i současnosti byl lidmi jak uctívaný, tak i pronásledovaný. Pro někoho je lev kočkou k pomazlení, pro jiné nemilosrdným zabijákem a pro další je vynikajícím lovcem. Všichni tihle lidé lva z nějakých důvodů obdivují. Existuje ovšem stále větší skupina lidí, pro které je lev pouze další položkou v jejich seznamu. Je pouze cílem jejich zvrácené zábavy a terčem pro jejich moderní zbraně.

"Král" bez koruny

Lev je často v knihách uváděn jako král a vládce zvířat, ale skutečnost je jiná. Zvířata naštěstí nemají potřebu kastovat jiné živočišné druhy a přidělovat jim pochybné vlastnosti, podle kterých by se měla chovat. Při bedlivém pozorování života lva zjistíte, že s králem má společné snad jen to nicnedělání. Při průchodu savanou mu velké druhy savců nedávají přednost a naopak jim lev často ustupuje z cesty. Dospělý lví samec je poměrně líné zvíře a jeho starostí je zajistit, aby hranice „jeho“ království nepřekračovali jiní lvi. Království ovšem ve skutečnosti nepatří samcům, i když ho několik let ovládají. Ve skutečnosti jsou pravými majitelkami království lvice, které je dědí z pokolení na pokolení už tisíce let.

… i bez království

Každý kdo byl v Africe na safari, ví, že jedním z nejvyhledávanějších a nejčastěji fotografovaných zvířat je lev. Přitahuje nejvíc pozornosti a spousta lidí by asi byla zklamaná, kdyby ho na svém safari neviděla. Ve většině nejnavštěvovanějších afrických parků je lev také zcela běžně k vidění. Tento stav se už ale bohužel začíná měnit i tam, protoželvi začínají ubývat prudkým tempem. Není to ovšem záležitost pár posledních let, jak se momentálně v některých médiích píše. Je to jen důsledek ničivého lidského vlivu v Africe za posledních několik desetiletí, kde si toho nikdo z médií pravidelně nevšímal a najednou se „objevilo“, že lvů v Africe nežije několik stovek tisíc, jak se mylně předpokládalo, ale pouhých cca 20 000. Tahle věc nemůže nikoho, kdo se zajímá o ochranu zvířat překvapit, protože podobný sestupný trend je prokazatelný u většiny afrických zvířat již delší dobu.

Už zhruba před 20 roky mně pan Vágner říkával, že než dospěju, tak v Africe nebudou mimo parky žádná zvířata. Musím bohužel konstatovat, že se o mnoho nespletl. Nejsmutnější na tom je, že veřejnost žije v omylu a myslí si, že lvi a ostatní zvířata tak silně ohrožena nejsou. Přece vidí v televizi spoustu dokumentů, kde se ukazuje, jak zvířata žijí, jak si hrají, jak loví, ale už tam nezazní to, že příběh je většinou smyšlený a uměle sestříhaný tak, aby lidi zaujal a divák zároveň nepoznal, že je v záběru jiné zvíře. V podstatě se jedná o podvod na diváka. Už vůbec se tam nemluví o tom, že až na výjimky je vše točeno v chráněných parcích, takže člověk nemá šanci poznat, jak vypadá příroda mimo parky a rezervace. Tam je situace tragická a například Masai Mara ztratila cca 50-90% zvířat. Lvi jsou stříleni a tráveni lidmi proto, že jim ohrožují dobytek a také proto, že lidská populace postupně zabírá zbylé oblasti, kde ještě zvířata žijí volně a vytlačuje je tak ze svých původních teritorií. Lvi byli dříve rozšířeni skoro po celé Africe. Oblasti, které dříve obývali, jsou nyní rozdrobeny na malá území, ve kterých přežívají. Populace lvů i ostatních zvířat žijících mimo parky, je v porovnání s minulostí, až na pár čestných výjimek, mizivá.

Chovají se lvi špatně aneb lidožrouty z donucení? 

Lvi už od nepaměti občas zabíjí lidi a z některých jednotlivců se stali i slavní lidožrouti. Ve většině případů šlo ale o zvířata s různým handicapem, což se o dále popisovaných lvech říct nedá. Střety mezi lvy a lidmi jsou stále častější a v některých oblastech se stávají opravdovou noční můrou jak pro lvy, tak pro lidi. Nyní v mnoha částech Afriky není místo ani pro jednoho z těchto savců a tak se problémy opravdu vyhrocují do obludných rozměrů. Nedostatek přirozené kořisti, nemoci, pytláctví, populační exploze domorodého obyvatelstva, rozšiřování zemědělství a s tím spojená ztráta původního prostředí, ze lvů logicky dělá hladová zvířata. I člověk se v zoufalých podmínkách uchyluje k zoufalým činům a lvi nejsou výjimkou. Pro většinu z nás je nemyslitelné, abychom snědli hmyz nebo pavouka, ale pokud budeme umírat hlady, s radostí sníme třeba i žábu. Některé lví smečky se tak začaly specializovat na lov lidí a způsob jakým člověka loví, je hrozivý a vskutku jakoby vypadl ze scénáře hororového filmu.

Když se role obrátí...

Lvi jako sociálně žijící šelmy a vrcholoví predátoři jsou inteligentní a musí se naučit znát a předvídat chování svojí kořisti. Sledováním chování a zvyků lidí se naučili, kdy a jak je nejvhodnější zaútočit. Tito lvi úmyslně loví lidi, protože člověk je pro ně většinou jediná a zároveň nejsnáze dostupná potrava. Na druhou stranu je nutné říct, že tohle chování se týká pouze několika málo území a několika smeček v celé Africe a rozhodně není pro lvy běžné. Je jen dobré si uvědomit, že i zvířata umí přemýšlet a vytěžit z dané situace maximum. V určitých oblastech tak počty lidských obětí přesahují číslovku 50/rok. Jenže když se na věc podíváme z druhé strany tak zjistíme, že člověk zabil za pár posledních desetiletí několik set tisíc lvů a tak toto číslo rázem ztrácí na síle. Někteří z vědců i ochránců přírody si myslí, že tohle chování je „odvetou“ za to, jak lidé lvy pronásledují. Tahle reakce na lidské chování, kdy člověk zvířata pronásleduje a zabíjí a zvířata se proti tomu vědomě brání, je známá u slonů a nebylo by tak velkým překvapením, pokud by lvi jednali ze stejných pohnutek.

Lvi jsou geniální stratégové

Je úžasné vidět, jak vysoce se rozvinula spolupráce smečky při lovu zejména větší nebo nebezpečné kořisti. Lvi používají rozdílnou loveckou taktiku, která se liší podle spousty detailů, mezi které se řadí například druh kořisti, počet lovících lvů, ale hlavně naučené chování, které mladší získávají od starších a zkušenějších členů smečky. Proto je zcela běžné, že lvi z různých částí Afriky loví odlišné druhy zvířat, i když se v jejich teritoriích vyskytuje stejná kořist. Rozdíly v lovecké technice jdou tak daleko, že smečky, žijící od sebe vzdálené jen několik desítek kilometrů, které běžně loví například buvoly, je loví zcela jiným způsobem. Na tomto příkladu je opět jasně vidět, že lvi jsou inteligentní zvířata, která umí využít zkušenosti získané učením a v případě potřeby dále tyto schopnosti rozvíjet a přizpůsobovat.

Lov

Loví to, co je smečka naučí a to jim pak „chutná“ po celý život. Je to jako s lidmi, asi vám stejně jako mně nejvíc chutná jídlo od maminky. Takže pokud mají možnost výběru, dávají lvi většinou po celý život přednost určitému druhu kořisti. Někteří lidé si myslí, že lev je krutý zabiják. Lev není zabiják, zabíjí jen pro přežití a stejně jako vy potřebuje jíst. Také jíte maso, i když přímo nic nezabíjíte. Tu špinavou práci za vás děla někdo jiný. Říkáte si zabijáci jen proto, že denně jíte maso? Ale pojďme se vrátit k lovu. Každé z afrických zvířat je vrcholem evoluce a také proto vypadá lov tak zajímavě a dramaticky. Na jedné straně tisíce let vývoje kořisti a na straně druhé tisíce let vývoje predátora stojí proti sobě v nerovném boji. Ano, lov je nerovný, ale z opačné strany než by většina čekala, protože úspěšnost lva při lovu kolísá mezi 20-60% a je silně závislá na mnoha ohledech. Takže není pravdou, že když si lev vybere kořist, tak má večeři jistou. Ve většině případů oběť útok přežije a je to lev, kdo odchází s prázdnou.

„Sportovní“ lov je pouhé vraždění

Lev nemá v přírodě žádného přirozeného nepřítele. Může zabít téměř jakékoli zvíře, přesto se nemůže ubránit lidským zbraním a lidským vlastnostem jako je hloupost, chamtivost a touha zabíjet. Ani 7cm dlouhé špičáky a 18 silných, jako háky zahnutých drápů lva neuchrání před člověkem a jeho zbraněmi. V posledních letech se novodobým morem a stále větší módou stává zabíjení nádherných a vzácných zvířat jen pro lidskou zábavu. Lidé, kteří této zábavě propadli, to ovšem honosně nazývají trofejním anebo sportovním lovem. Ovšem ani s jedním termínem to nemá vůbec nic společného. Této kratochvíle, která je samozřejmě pouhým vražděním zvířat, se zúčastňují většinou velmi bohatí lidé a v mnoha případech se snaží jeden druhého „trumfnout“ ve velikosti „ulovené kořisti“. To, že je tento způsob zábavy naprosto zbabělý a nemá s lovem ani sportem nic společného, si ale nepřiznají. Každého z nich zajímá pouze velikost trofeje nebo zvířete.

Žádný z nich se nespokojí s malým exemplářem jakéhokoli druhu zvířete. K odstřelům si vybírají jen ty nejlepší a nejsilnější jedince, protože se s nimi pak líp předvádí známým anebo léčí vlastní mindrák. Bohužel tohle je velmi často problém pro volně žijící populaci zvířat, protože odstřely se často povolují i v rezervacích a kupříkladu zabitím vůdce lví smečky, je vysoce pravděpodobné, že tito lidé odsoudí k smrti i všechna mláďata ve smečce. Dalším příkladem je zabíjení dospělých sloních samců, čímž „lovci“ způsobují nevratné změny ve sloní populaci v konkrétní oblasti, protože velkých sloních samců nad 35let je v Africe velice málo. Zabíjení silných samců je obrovským problémem pro všechna divoká zvířata, ztráty těchto zvířat jsou nenahraditelné. Jejich genetický přínos je totiž naprosto zásadní.

Afrika - lev a divoká zvířata jsou jen továrny na peníze

V Africe existuje bohužel stále více farem, které se zabývají chovem zvířat pouze pro účely následného odstřelu. Na jedné straně farma ukazuje lidem mláďata lvů a v zákulisí si můžete zcela legálně lva zabít. Lidé, kteří zaplatí v některých případech statisíce korun za zabití zvířete, ale nejsou vůbec odvážní, jak by se mohlo na první pohled zdát. „Lov“ je většinou bezpečnější než zabití slepice na dvorku. Spolu s „lovcem“ je s ním i ozbrojená eskorta dalších lidí, kteří mají za úkol dát zvířeti ránu z milosti, pokud by zákazník minul nebo dostal strach a je zcela jedno, jestli se jedná o lov za použití kulových nebo tichých zbraní. V mnoha případech se lov zvrhne v pouhé vraždění, ovšem to se z kůže ležící na zemi v domě „lovce“ nikdy nedozvíte. Z peněz, které lovec zaplatí, jde pouze malý zlomek na ochranu zvířat. Drtivou většinu spolknou firmy, které jsou do tohoto obrovského a vzkvétajícího byznysu zapojeny (většinou se udává, že více jak 90% z ceny lovu si mezi sebou rozdělí soukormé firmy, které se na vraždění podílejí).

Lví volání o pomoc

Lví řev se nese africkou savanou na velké vzdálenosti už po staletí a je jen na nás, jestli nás při cestách po Africe bude budit mohutný lví řev nebo zvuky strojů, lidí a dobytka. Proč musí lev tak řvát abychom ho vnímali? Je vůbec možné, že i přes ohromující řev neslyšíme jeho zoufalý tón? Musíme opravdu všechno zničit, abychom si uvědomili, že bez toho nemůžeme žít? Každý z nás může africkým zvířatům pomoct. Jeden člověk, který něco dělá, je pro svět prospěšnější, než 1000 lidí, kteří si o tom jen čtou. Ano, jsou to spousty otázek, ale pokud Vás alespoň jedna z nich přinutila k zamyšlení, tento článek splnil svůj účel.